Základní podmínkou pro fungování VŠE je udržení institucionální akreditace získané v minulém období. Podmínky NAÚ a nároky na její udržení a obnovení budou vyžadovat další zvyšování úrovně systému vnitřního hodnocení kvality a jeho dokumentace, zvyšování úrovně vnitřního „akreditačního“ procesu na fakultách a vyšší kvalitu informačních nástrojů pro jejich podporu, které bude nutno průběžně inovovat.

Z hlediska mezinárodního věhlasu VŠE jsou zcela zásadní všechny již dosažené mezinárodní akreditace a zejména pak úspěšné završení akreditace AACSB, které by mělo proběhnout v roce 2023 a které bude (v případě úspěchu) východiskem k dalším akreditacím. Nezanedbatelnou roli hrají také profesní akreditace, které usnadňují absolventům jejich přechod do praxe, zejména v případě regulovaných profesí.

Z hlediska obsahu výuky považuji za trvalý úkol průběžné inovace struktury a obsahu výuky, zejména v oblasti inovací jednotlivých předmětů, zajištění odborné literatury k jejich studiu, vznik nových předmětů v souvislosti s vývojem jednotlivých odborných disciplín a průběžné rozšiřování výuky odborných předmětů v cizím jazyce.

Za zcela zásadní považuji všechny procesy související s modernizací forem výuky a jejich integraci do aktuálně implementovaného LMS a jeho propojení s ostatními částmi informačního systému VŠE. Zásadní roli v úspěšnosti tohoto projektu bude mít jednak podpora učitelů nejen při prvotním přechodu na „blended learning“, ale také při jeho dalším provozování. Za podstatné považuji také vytvoření „standardů“ takové výuky z hlediska systému vnitřního hodnocení kvality a systému akreditací.

Za důležitý úkol v souvislosti s modernizací výuky považuji velmi těsné propojení pedagogického procesu s praxí, které již různými formami probíhá (mentoring, stáže, praxe, přednášky a výuka odborníků z praxe včetně zahraničních apod.), ale lze dále zvýšit jeho systematičnost, rozsah, kvalitu a efektivnost, což je společným zájmem VŠE i praxe.

Za důležitou prioritu v pedagogické oblasti považuji podporu excelentních studentů a jejich větší zapojení do diskuse o řešení problémů na VŠE, což souvisí i s jejich podporou při jejich aktivním zapojení do orgánů školy nebo dobrovolné činnosti studentských organizací a spolků.

Za neopomitelnou součást pedagogického procesu považuji také placené studijní programy a MBA programy, které byly úspěšně na fakultách zavedeny a přináší pozitivní efekty nejen formou dodatečných finančních zdrojů, ale i v oblasti rozvoje lidských zdrojů, mezinárodní spolupráce a propagace.

V neposlední řadě bych zmínil skutečnost, že zatím co minulé období čelila VŠE demografickému poklesu počtu uchazečů o studium, v budoucím období bude docházet k demografickému návratu silnějších ročníků a tím i počtu uchazečů o studium. Jsem přesvědčen, že to pro VŠE není důvodem k návratu k extenzivnímu rozvoji, ale spíše příležitostí ke zvýšení kvality studia a tím i našich absolventů.

Situace a zejména nároky na kvalitu vědecko-výzkumné a publikační činnosti se rychle mění a hodnocení jejich výstupů je zásadní pro pozici VŠE v rámci ostatních VŠ, pro kvalifikační růst učitelů VŠE, pro národní i mezinárodní akreditační proces, pro získávání grantů a v neposlední řadě má vliv i na velikost finančních zdrojů. Přesto, že se VŠE snaží reagovat na změny vnějších hodnotících kritérií daných metodikou 2017+ a zaměřit se zejména na excelentní publikační výstupy a na mezinárodní výzkumné projekty, je třeba dále věnovat této oblasti zvýšenou pozornost a podporu, protože lze předpokládat, že stávající kritéria budou v období příštích let zpřísňována a modifikována.

Cestou k tomuto cíli není jen získávání nových excelentních vědeckých pracovníků, ale také podpora vlastních učitelů, kteří takové výstupy mají. Dlouhodobě pak podpora doktorského studia cíleným vyhledáváním potenciálních uchazečů a propagací doktorského studia, a to i pro placené doktorské programy vyučované v angličtině. K rozvoji doktorského studia a jeho synergickému efektu s oblastí výzkumu a publikační činnosti může dobře sloužit podpora interních grantových projektů, zapojení doktorandů do nich, publikační činnost v rámci jejich řešení, či podpora postdoktorských programů.

Klíčovým prvkem úspěšnosti VŠE v oblasti vědy bude stále více míra zapojení do mezinárodních vědeckých projektů, k nimž (mimo jiné) vede cesta prostřednictvím vyšší míry zejména dlouhodobé zahraniční výměny učitelů.

VŠE musí podporovat a dále rozvíjet vydávání stávajících vlastních recenzovaných vědeckých časopisů a usilovat o jejich zařazení do seznamů časopisů spravovaných mezinárodními institucemi jako je například seznam Chartered Association of Business Schools (ABS) tak, abychom k publikování v našich časopisech přivedli více zahraničních autorů. Podhoubím pro zapojení do vědecko-výzkumné a publikační činnosti a k mezinárodní spolupráci je také pořádání mezinárodních vědeckých konferencí, letních škol a obdobných akcí na VŠE.

VŠE má vedoucí postavení v počtu výměnných studentů (přijíždějících i vyjíždějících) mezi VŠ v ČR a trvale pracuje na zlepšování systému výběru a podpory těchto studentů. Do budoucnosti je třeba aktivně vyhledávat nové partnerské univerzity a uplatňovat na jejich výběr přísná kvalitativní kritéria.

Slabší stránkou VŠE oproti studentské výměně jsou dlouhodobější výjezdy a zejména příjezdy zahraničních učitelů, pro které se budou muset hledat nové formy a pobídky a které jsou základním východiskem pro účast v mezinárodních vědeckých projektech a grantech a pro excelentní zahraniční publikační činnost. Proto je zásadním úkolem do budoucnosti, jehož plnění v současnosti stále nepovažuji za dostatečné, rozvoj mobility akademických pracovníků, který je zejména v oblasti středně a dlouhodobých výjezdů našich učitelů a hostování zahraničních pracovníků na naší škole nižší ve srovnání s kvalitními VŠ v ČR.

Klíčovou roli ve všech aspektech mezinárodní spolupráce hraje dosažení, resp. udržení prestižních mezinárodních akademických akreditací jako jsou AACSB, EQUIS, EFMS, profesních akreditací a také podpisy dohod o „double degree“ programech s kvalitními zahraničními univerzitami.

Důležitou cestou k moderní vysoké škole je odstranění zbytečné byrokracie a další postup digitalizace ve všech administrativních procesech řízení školy tak, aby se zvýšila efektivnost a uživatelská přívětivost workflow při správě zaměstnaneckých i studentských záležitostí.

Trvalým a dlouhodobým úkolem, jehož plnění považuji za zásadní, je personální rozvoj VŠE ve všech směrech. Zejména se jedná o věkovou a kvalifikační strukturu akademických pracovníků, ale i o osobní rozvoj všech pracovníků VŠE bez ohledu na jejich funkční zařazení. VŠE by měla být „přívětivým“ pracovištěm, které respektuje individuální schopnosti jednotlivých zaměstnanců a je atraktivní nejen možnostmi finančního ohodnocení, ale také organizací práce, pracovním prostředím, zaměstnaneckými benefity apod.

Nejen pro podporu a financování řady aktivit v oblasti rozvoje lidských zdrojů je možno využít projekty evropských a jiných programů, které by měla VŠE aktivně využívat tak jako je tomu již například u stávajících projektů ESF. Specifickou, rychle se rozvíjející oblastí se v tomto ohledu stává soubor aktivit v oblasti sociální odpovědnosti, ekologie, rovnosti, lidských práv, ochrany spotřebitelů apod., které se postupně integrují a propojují do jednoho celku stále častěji označovaného jako ESG (Environmental, Social, and Corporate Governance) a ročně jsou do této oblasti investovány globálně obrovské částky s velkými tempy růstu.

Rezervy, na jejichž odstranění se chci v nadcházejícím funkčním období zaměřit, jsou v oblasti vztahů VŠE s praxí a zejména pak s absolventy. Stávající „ad hoc“ řešení je nezbytné systemizovat například formou pravidelných setkání a exaktním vyhodnocováním a sběrem informací, názorů či požadavků partnerských organizací a absolventů, a to na úrovni celé školy i jednotlivých fakult. Za vhodnou cestu v této oblasti považuji i obnovení systému „corporate chairs“, který již VŠE v minulosti měla.

Za důležitou považuji oblast aktivní a moderní propagace VŠE, která se sice za minulé období zlepšila, ale existují v ní rezervy jak v obsahu, formě i rozsahu.

Důležitým předpokladem pro realizaci vytyčených cílů je zabezpečení nezbytné výše finančních prostředků. Škole se v uplynulých obdobích dařilo zvyšovat svůj celkový rozpočet a udržet počet zaměstnanců přes celkový pokles počtu studentů celé VŠE v Praze. S ohledem na aktuální demografický vývoj návratu silnějších ročníků do vysokých škol a současně vysokých schodků státních rozpočtů může nastat situace, kdy budeme pravidly financování MŠMT postaveni do opačné situace, a to rostoucího počtu studentů při neměnném nebo klesajícím rozpočtu a zároveň rostoucí inflaci. Při řešení této situace může hrát značnou roli udržení stability financování VŠE a zaměření se na zvýšení podílu mimorozpočtových zdrojů.

Práce s absolventy se historicky roztříštila mezi VŠE a její jednotlivé fakulty a bude vyžadovat širší diskusi o jejím uspořádání a podpoře tak, aby fungovala efektivně a zahrnovala další oblasti, které dosud nejsou v jejím rámci řešeny. V této souvislosti považuji za důležité také zlepšení práce se sponzory (kteří jsou velmi často naši absolventi), a to jak po obsahové, tak i organizační stránce.